co I
[co]
(2. j. čeho, 3. j. čemu, 4. j. co, stažený tvar po předložkách na, o, ve, za -č, 6. j. čem, 7. j. čím)
zájmeno
1. zájmeno tázací
uvozuje tázací větu vyjadřující otázku týkající se určité bližší informace o věci, vlastnosti, stavu, množství ap. syn. copak I/1:
Co je to?
Co si přejete?
Co je nového?
Co to stojí? kolik
Čím je? jaké má povolání
Cos čekala? co jsi
Nač myslíš? na co
ve spojení s předložkou za se 4.p. Co je to za knihu / za člověka? jaká je, jaký je
2. zájmeno vztažné
uvozuje vedlejší větu obsahovou vyjadřující takovou nepřímou otázku, nepřímé oznámení ap.:
Běž se zeptat, co se děje.
Nikdo neví, co bude za pár měsíců.
Řekl mi, co si o tom myslí.
Radil mi, co mám udělat.
Bylo mu jasné, čeho se musí vyvarovat.
3. zájmeno vztažné
uvozuje vedlejší větu vztažnou, zprav. podmětnou nebo předmětnou:
Strážníci dělají, co mohou.
Vytváří to, co ji baví.
Udělám všechno, co budeš chtít.
Co řekne, to platí.
Nebudeme ji odsuzovat za to, čím musela projít.
4. zájmeno vztažné (neskl., nesh.) kolokviální vyšší
uvozuje vedlejší větu vztažnou nesoucí určitou zpřesňující informaci, který, jak:
Ten, co hraje fotbal.
Na fotkách byla přesně ta, co se mi líbí.
Už sis přečetl ten mail, co jsem ti poslal?
5. zájmeno neurčité
(ve spojení se slovesem mít, být)
označuje neurčitou, blíže neurčenou věc, jev:
Už nejí, nemá co.
Už roky nemají co na práci.
Řada lidí se dnes má co otáčet, aby uživili svou rodinu. má hodně práce
Tito umělci rozhodně mají co říct.
Pořád je co dělat.
Kupujte, dokud je co.
□ co chvíli příslovečný výraz
opakovaně v krátkých časových intervalech, znovu a znovu
□ co jsem dlužen / dlužný?
kolik mám zaplatit (za zboží, za službu)?
□ čím – tím spojkový výraz měrový
s 2. st. přídavného jména nebo příslovce ve spojení dvou větných členů nebo vět vyjadřuje porovnání míry vlastnosti, množství ap.:
Čím jsem starší, tím hůř se mi učí.
Čím déle je sama, tím více jí někdo schází.
Trénovat je potřeba, a to čím více, tím lépe.
□ čím dál(e) (tím) příslovečný výraz
vyjadřuje neustále se zvyšující nebo snižující míru vlastnosti, množství ap., stále:
Je to čím dál lepší.
Na trhu je čím dál tím větší konkurence.
Svah byl postupně čím dále tím strmější.
Lidé nakupují knihy čím dál tím méně.
Naši klienti chtějí čím dál víc využívat online služeb.
□ nebo co kolokviální
(na konci věty) vyjadřuje neurčitou, nejmenovanou možnost nebo ostrý nesouhlas s jevem, se situací pojmenovanou v předchozí výpovědi:
Zamotala se mi hlava a myslel jsem, že zase omdlím nebo co.
Co je to za otázku – to mě zkoušíte nebo co?
Jako by někdo chtěl politiky lynčovat, či co.
Co tím chceš říct? Jakože moc piju či co?
◊ (a / ale / jenže) co čert nechtěl expresivní
stalo se právě to nechtěné, nejméně potřebné, byla to smůla:
Nastoupil jsem do nového zaměstnání, a co čert nechtěl, děti začaly hned marodit.
Nemělo to být daleko, ale co čert nechtěl, vyrazili jsme opačným směrem.
Chtěli jsme se vyhnout zácpě, jenže co čert nechtěl, za zatáčkou u náměstí stála kolona taky.
◊ (a) to (už) je co říct kolokviální vyšší
je to mimořádné nebo neobvyklé, to už něco znamená:
Za dva měsíce jsem si nedal jediné pivo a to je co říct.
Když se nás sejde na tréninku deset, to už je co říct.
◊ ať dělám(,) co dělám ◊ dělej co dělej
i když se člověk jakkoli snaží, je nemožné dosáhnout očekávaného, žádoucího výsledku:
Ať dělám co dělám, málokdy přijdu včas.
Ať děláme, co děláme, stejně neušetříme.
Dělej co dělej, jeho nezměníš.
◊ být co k čemu kolokviální vyšší
mít jisté kvality, schopnosti ap., být kvalitní, hodnotný, užitečný:
Kdybys byl co k čemu, udělal bys to také.
Jsem rád, že jsem dnes byl co k čemu.
Když už jednou ten zákoník máme, měl by být co k čemu.
◊ co by (tomu) řekli [lidi / sousedi ap.]
to by se nemělo dělat, mohlo by to vyvolat nežádoucí pozornost a odsudky ostatních, okolí:
Neblázni, to nejde, co by tomu řekli lidi.
Přestaň řešit, co by tomu řekli druzí, je to tvůj život.
Co by tomu řekli sousedi, kdybychom se tam ani neukázali.
◊ co by(,) kdyby kolokviální vyšší
co by nastalo, kdyby situace proběhla určitým způsobem:
Nestresujte dítě svými obavami „co by, kdyby“ a předpokládejte, že všechno bude v pořádku.
Cyklus se s nadsázkou zabýval tím, co by kdyby. Jak by to třeba vypadalo, kdyby praotec Čech nezůstal u Řípu, ale šel dál.
Úvahy na téma co by, kdyby jsou zbytečné.
◊ co Čech, to muzikant
Češi mívají tradičně hudební talent
◊ co dům dal / dá
zbytky jídla, potravin nebo jakékoli věci, které jsou doma k dispozici:
Snídám, co dům dá.
K obědu byl guláš z toho, co dům dal.
Technika malování je libovolná, fixy, uhel, tempery, pastelky, zkrátka co dům dá.
◊ co je doma, to se počítá
člověk má zabezpečit, zajistit něco pro sebe, svou rodinu ap. i na úkor někoho nebo nečestným způsobem:
Část společnosti nevidí nic špatného na tom, když si premiér přihraje nějaké ty miliony. Kdo z nás by to neudělal? Co je doma, to se počítá.
◊ co je psáno, to je dáno
písemné informace, sliby, dohody ap. jsou závazné, nelze je zpochybnit:
Co je psáno, to je dáno, to platí prostě mnohem víc než plácnutí rukou či planý slib.
◊ co je šeptem, to je (s) čertem
když je něco sdělováno potichu, jen šeptáním, je to podezřelé a může to svědčit o špatném úmyslu • nešeptejte, ale řekněte to nahlas
◊ co jsme si, to jsme si
odpusťme si, staré křivdy jsou zapomenuty:
Dáme si všichni kafe, a co jsme si, to jsme si, budem kamarádi.
Mrzí mě, že se nechová jako chlap. Místo toho, aby přišel a řekl, co jsme si, to jsme si, tak se mi vyhýbá.
◊ co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek / zítra
je lepší splnit povinnost hned a neodkládat ji
◊ co nás čeká a (co nás) nemine
co můžeme s jistotou očekávat v budoucnu:
Standardní úvahy na počátku roku začínají tím, co nás čeká a co nás nemine.
Všichni by se měli dovědět, co nás v Evropě čeká a nemine. Věci příjemné i nepříjemné.
◊ co není, může být ◊ co není dnes, může být zítra
situace se může snadno, brzo změnit • co nenastalo, co se nestalo, to může brzo nastat, to se může snadno stát
◊ co se doma uvaří / upeče, to se doma sní ◊ co se doma uvaří / upeče, má se doma sníst
domácí problémy se mají řešit doma, ne na veřejnosti
◊ co zaseješ, to sklidíš
jak se chováš k druhým, budou se oni chovat k tobě • předchozí činy vyvolávají odpovídající důsledky (příznivé nebo nepříznivé):
Citové pouto si k žádnému ze svých dětí nedokázal vybudovat, a proto se o něho jeho potomci moc nezajímají. Sklízí, co zasil.
Tato vláda sklízí hlavně to, co zasela ta minulá.
◊ čeho je moc, toho je příliš ◊ co je moc, (to) je moc ◊ co je moc, (to) je příliš
nic se nemá přehánět, vše je třeba dělat, užívat uměřeně • už byla překročena hranice únosnosti a je nepřijatelné tímto způsobem dále pokračovat:
Také pro sluneční paprsky platí, že čeho je moc, toho je příliš – při pobytu na sluníčku je třeba dodržovat určitá pravidla.
Je nutné přijmout takové reformy, aby se už podobné případy neopakovaly. Co je moc, je moc.
Už jsi mi dělal ostudu dost dlouho, teď to musí přestat! Co je moc, je příliš.
◊ čím dřív(e), tím lépe / líp
čím dříve, rychleji bude určitá akce, činnost ap. provedena, tím více prospěchu nebo radosti někomu přinese:
Jako každé dovednosti, tak i tomu, jak rozumně nakládat s penězi, se dá naučit. A čím dřív, tím lépe.
Velmi záleží na tom, kdy po úraze začnete trénovat. Obecně platí, že čím dřív, tím líp.
„Budeme se stěhovat. Čím dřív, tím líp,“ těší se do rodného města.
◊ čím více / víc, tím lépe / líp
větší počet, vyšší intenzita, delší trvání ap. zajistí, přinese lepší výsledek:
Přijďte k nám posedět a popovídat si. Jste všichni zváni, čím víc, tím líp.
Už jsem v minulosti pár lidí přetrénoval, a tudíž jsem přestal vyznávat zásadu – čím víc, tím líp.
Rozhodně čaj nelouhujte déle, než je uvedeno, a neřiďte se radou „čím více, tím lépe“.
◊ dal bych za to nevím co expresivní
velmi si něco přeji, velmi bych si něco přál (často něco nesplnitelného):
Dal bych za to nevím co, kdyby se čas dal vrátit.
◊ děj se co děj ◊ ať se děje(,) co se děje
za všech okolností, bez ohledu na okolnosti:
Stál si za svým názorem děj se co děj.
Musím se tam prostě vrátit, děj se co děj.
Stojí na její straně, ať se děje, co se děje.
Do konce týdne to musí být hotové, ať se děje co se děje.
◊ jsme to, co jíme
stravovací návyky významně ovlivňují fyzický i psychický stav člověka • výběr jídla prozrazuje o člověku jeho preference, hodnoty:
Jsme to, co jíme, z hlediska živin, které tělu dodáváme, i z hlediska kultury, kterou máme v sobě zakořeněnou.
Jídlo je zásadní záležitost pro naše bytí a ovlivňuje i naše nálady. Opravdu jsme to, co jíme.
Rčení „jsme to, co jíme“ teď platí více než kdy jindy. Dominující fotografie jídla na sociálních sítích, kde každý vytváří sám sobě vizitku, to jen potvrzují.
◊ mít co dělat, aby
muset se usilovně snažit, namáhat, aby nedošlo k něčemu nechtěnému nebo aby se něco zvládlo
◊ stůj co stůj
za všech okolností, bez ohledu na okolnosti:
Všichni chtějí stůj co stůj prosadit svůj názor.
Naši volejbalisté jsou odhodláni postoupit na olympijské hry stůj co stůj.
Pustila se do psaní dizertace a rozhodla se, že ji stůj co stůj dokončí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[co]
(2. j. čeho, 3. j. čemu, 4. j. co, stažený tvar po předložkách na, o, ve, za -č, 6. j. čem, 7. j. čím)
zájmeno
1. zájmeno tázací
uvozuje tázací větu vyjadřující otázku týkající se určité bližší informace o věci, vlastnosti, stavu, množství ap. syn. copak I/1:
Co je to?
Co si přejete?
Co je nového?
Co to stojí? kolik
Čím je? jaké má povolání
Cos čekala? co jsi
Nač myslíš? na co
ve spojení s předložkou za se 4.p. Co je to za knihu / za člověka? jaká je, jaký je
2. zájmeno vztažné
uvozuje vedlejší větu obsahovou vyjadřující takovou nepřímou otázku, nepřímé oznámení ap.:
Běž se zeptat, co se děje.
Nikdo neví, co bude za pár měsíců.
Řekl mi, co si o tom myslí.
Radil mi, co mám udělat.
Bylo mu jasné, čeho se musí vyvarovat.
3. zájmeno vztažné
uvozuje vedlejší větu vztažnou, zprav. podmětnou nebo předmětnou:
Strážníci dělají, co mohou.
Vytváří to, co ji baví.
Udělám všechno, co budeš chtít.
Co řekne, to platí.
Nebudeme ji odsuzovat za to, čím musela projít.
4. zájmeno vztažné (neskl., nesh.) kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
uvozuje vedlejší větu vztažnou nesoucí určitou zpřesňující informaci, který, jak:
Ten, co hraje fotbal.
Na fotkách byla přesně ta, co se mi líbí.
Už sis přečetl ten mail, co jsem ti poslal?
5. zájmeno neurčité
(ve spojení se slovesem mít, být)
označuje neurčitou, blíže neurčenou věc, jev:
Už nejí, nemá co.
Už roky nemají co na práci.
Řada lidí se dnes má co otáčet, aby uživili svou rodinu. má hodně práce
Tito umělci rozhodně mají co říct.
Pořád je co dělat.
Kupujte, dokud je co.
□ co chvíli příslovečný výraz
opakovaně v krátkých časových intervalech, znovu a znovu
□ co jsem dlužen / dlužný?
kolik mám zaplatit (za zboží, za službu)?
□ čím – tím spojkový výraz měrový
s 2. st. přídavného jména nebo příslovce ve spojení dvou větných členů nebo vět vyjadřuje porovnání míry vlastnosti, množství ap.:
Čím jsem starší, tím hůř se mi učí.
Čím déle je sama, tím více jí někdo schází.
Trénovat je potřeba, a to čím více, tím lépe.
□ čím dál(e) (tím) příslovečný výraz
vyjadřuje neustále se zvyšující nebo snižující míru vlastnosti, množství ap., stále:
Je to čím dál lepší.
Na trhu je čím dál tím větší konkurence.
Svah byl postupně čím dále tím strmější.
Lidé nakupují knihy čím dál tím méně.
Naši klienti chtějí čím dál víc využívat online služeb.
□ nebo co kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní□ či co kolokviálníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(na konci věty) vyjadřuje neurčitou, nejmenovanou možnost nebo ostrý nesouhlas s jevem, se situací pojmenovanou v předchozí výpovědi:
Zamotala se mi hlava a myslel jsem, že zase omdlím nebo co.
Co je to za otázku – to mě zkoušíte nebo co?
Jako by někdo chtěl politiky lynčovat, či co.
Co tím chceš říct? Jakože moc piju či co?
◊ (a / ale / jenže) co čert nechtěl expresivní
stalo se právě to nechtěné, nejméně potřebné, byla to smůla:
Nastoupil jsem do nového zaměstnání, a co čert nechtěl, děti začaly hned marodit.
Nemělo to být daleko, ale co čert nechtěl, vyrazili jsme opačným směrem.
Chtěli jsme se vyhnout zácpě, jenže co čert nechtěl, za zatáčkou u náměstí stála kolona taky.
◊ (a) to (už) je co říct kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
je to mimořádné nebo neobvyklé, to už něco znamená:
Za dva měsíce jsem si nedal jediné pivo a to je co říct.
Když se nás sejde na tréninku deset, to už je co říct.
◊ ať dělám(,) co dělám ◊ dělej co dělej
i když se člověk jakkoli snaží, je nemožné dosáhnout očekávaného, žádoucího výsledku:
Ať dělám co dělám, málokdy přijdu včas.
Ať děláme, co děláme, stejně neušetříme.
Dělej co dělej, jeho nezměníš.
◊ být co k čemu kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
mít jisté kvality, schopnosti ap., být kvalitní, hodnotný, užitečný:
Kdybys byl co k čemu, udělal bys to také.
Jsem rád, že jsem dnes byl co k čemu.
Když už jednou ten zákoník máme, měl by být co k čemu.
◊ co by (tomu) řekli [lidi / sousedi ap.]
to by se nemělo dělat, mohlo by to vyvolat nežádoucí pozornost a odsudky ostatních, okolí:
Neblázni, to nejde, co by tomu řekli lidi.
Přestaň řešit, co by tomu řekli druzí, je to tvůj život.
Co by tomu řekli sousedi, kdybychom se tam ani neukázali.
◊ co by(,) kdyby kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
co by nastalo, kdyby situace proběhla určitým způsobem:
Nestresujte dítě svými obavami „co by, kdyby“ a předpokládejte, že všechno bude v pořádku.
Cyklus se s nadsázkou zabýval tím, co by kdyby. Jak by to třeba vypadalo, kdyby praotec Čech nezůstal u Řípu, ale šel dál.
Úvahy na téma co by, kdyby jsou zbytečné.
◊ co Čech, to muzikant
Češi mívají tradičně hudební talent
◊ co dům dal / dá
zbytky jídla, potravin nebo jakékoli věci, které jsou doma k dispozici:
Snídám, co dům dá.
K obědu byl guláš z toho, co dům dal.
Technika malování je libovolná, fixy, uhel, tempery, pastelky, zkrátka co dům dá.
◊ co je doma, to se počítá
člověk má zabezpečit, zajistit něco pro sebe, svou rodinu ap. i na úkor někoho nebo nečestným způsobem:
Část společnosti nevidí nic špatného na tom, když si premiér přihraje nějaké ty miliony. Kdo z nás by to neudělal? Co je doma, to se počítá.
◊ co je psáno, to je dáno
písemné informace, sliby, dohody ap. jsou závazné, nelze je zpochybnit:
Co je psáno, to je dáno, to platí prostě mnohem víc než plácnutí rukou či planý slib.
◊ co je šeptem, to je (s) čertem
když je něco sdělováno potichu, jen šeptáním, je to podezřelé a může to svědčit o špatném úmyslu • nešeptejte, ale řekněte to nahlas
◊ co jsme si, to jsme si
odpusťme si, staré křivdy jsou zapomenuty:
Dáme si všichni kafe, a co jsme si, to jsme si, budem kamarádi.
Mrzí mě, že se nechová jako chlap. Místo toho, aby přišel a řekl, co jsme si, to jsme si, tak se mi vyhýbá.
◊ co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek / zítra
je lepší splnit povinnost hned a neodkládat ji
◊ co nás čeká a (co nás) nemine
co můžeme s jistotou očekávat v budoucnu:
Standardní úvahy na počátku roku začínají tím, co nás čeká a co nás nemine.
Všichni by se měli dovědět, co nás v Evropě čeká a nemine. Věci příjemné i nepříjemné.
◊ co není, může být ◊ co není dnes, může být zítra
situace se může snadno, brzo změnit • co nenastalo, co se nestalo, to může brzo nastat, to se může snadno stát
◊ co se doma uvaří / upeče, to se doma sní ◊ co se doma uvaří / upeče, má se doma sníst
domácí problémy se mají řešit doma, ne na veřejnosti
◊ co zaseješ, to sklidíš
jak se chováš k druhým, budou se oni chovat k tobě • předchozí činy vyvolávají odpovídající důsledky (příznivé nebo nepříznivé):
Citové pouto si k žádnému ze svých dětí nedokázal vybudovat, a proto se o něho jeho potomci moc nezajímají. Sklízí, co zasil.
Tato vláda sklízí hlavně to, co zasela ta minulá.
◊ čeho je moc, toho je příliš ◊ co je moc, (to) je moc ◊ co je moc, (to) je příliš
nic se nemá přehánět, vše je třeba dělat, užívat uměřeně • už byla překročena hranice únosnosti a je nepřijatelné tímto způsobem dále pokračovat:
Také pro sluneční paprsky platí, že čeho je moc, toho je příliš – při pobytu na sluníčku je třeba dodržovat určitá pravidla.
Je nutné přijmout takové reformy, aby se už podobné případy neopakovaly. Co je moc, je moc.
Už jsi mi dělal ostudu dost dlouho, teď to musí přestat! Co je moc, je příliš.
◊ čím dřív(e), tím lépe / líp
čím dříve, rychleji bude určitá akce, činnost ap. provedena, tím více prospěchu nebo radosti někomu přinese:
Jako každé dovednosti, tak i tomu, jak rozumně nakládat s penězi, se dá naučit. A čím dřív, tím lépe.
Velmi záleží na tom, kdy po úraze začnete trénovat. Obecně platí, že čím dřív, tím líp.
„Budeme se stěhovat. Čím dřív, tím líp,“ těší se do rodného města.
◊ čím více / víc, tím lépe / líp
větší počet, vyšší intenzita, delší trvání ap. zajistí, přinese lepší výsledek:
Přijďte k nám posedět a popovídat si. Jste všichni zváni, čím víc, tím líp.
Už jsem v minulosti pár lidí přetrénoval, a tudíž jsem přestal vyznávat zásadu – čím víc, tím líp.
Rozhodně čaj nelouhujte déle, než je uvedeno, a neřiďte se radou „čím více, tím lépe“.
◊ dal bych za to nevím co expresivní
velmi si něco přeji, velmi bych si něco přál (často něco nesplnitelného):
Dal bych za to nevím co, kdyby se čas dal vrátit.
◊ děj se co děj ◊ ať se děje(,) co se děje
za všech okolností, bez ohledu na okolnosti:
Stál si za svým názorem děj se co děj.
Musím se tam prostě vrátit, děj se co děj.
Stojí na její straně, ať se děje, co se děje.
Do konce týdne to musí být hotové, ať se děje co se děje.
◊ jsme to, co jíme
stravovací návyky významně ovlivňují fyzický i psychický stav člověka • výběr jídla prozrazuje o člověku jeho preference, hodnoty:
Jsme to, co jíme, z hlediska živin, které tělu dodáváme, i z hlediska kultury, kterou máme v sobě zakořeněnou.
Jídlo je zásadní záležitost pro naše bytí a ovlivňuje i naše nálady. Opravdu jsme to, co jíme.
Rčení „jsme to, co jíme“ teď platí více než kdy jindy. Dominující fotografie jídla na sociálních sítích, kde každý vytváří sám sobě vizitku, to jen potvrzují.
◊ mít co dělat, aby
muset se usilovně snažit, namáhat, aby nedošlo k něčemu nechtěnému nebo aby se něco zvládlo
◊ stůj co stůj
za všech okolností, bez ohledu na okolnosti:
Všichni chtějí stůj co stůj prosadit svůj názor.
Naši volejbalisté jsou odhodláni postoupit na olympijské hry stůj co stůj.
Pustila se do psaní dizertace a rozhodla se, že ji stůj co stůj dokončí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)